Stříbrňák - "nový" rodinný vůz a velká dovolená 2013
Na léto 2013 jsme chtěli naplánovat zase nějakou dlouhou cestu. Ovšem prvním, co bylo třeba vyřešit, bylo opatřit si nějaké vlastní expediční vozidlo. Kitt by sežral i trávu u cesty a s velkou pravděpodobností by ho zastavila nějaká porucha. Služební auto nebylo také nejspolehlivější (ostatně už se definitivně zastavilo) a také se mi nechtěla žadonit u zaměstnavatele o povolení k použití služebního vozidla .
Požadavky na auto byly vcelku jasné – kombík, pohodlný, nafta, obsah 1,9-2,0 l, panoramatická střecha ( na dovolené ve Francii v r.2012 se nám moc zalíbila ), tempomat, parkovací senzory vzadu ( kvůli manželce ), stáří tak 6-7 let a nijak vysoká cena.
Těmto požadavkům po letmém průzkumu trhu odpovídal Renault Megane Grandtour, Renault Scenic a Peugeot 407. Prošli jsme pár bazarů, posurfovali na internetu a v půlce března jsme si koupili Peugeot 407 SW, 2,0 HDI. Výbava je poměrně bohatá – dvouzónová digitální klima, tempomat, parkovací senzory vzadu, panorama, otvor pro lyže za loketní opěrkou v opěradle zadních sedadel, osvětlení prahů, automatické stěrače, automatické rozsvěcení světel za tmy, všechna okna v elektrice, volant výškově i podélně nastavitelný, přední křesla výškově stavitelná, stavitelná bederní opěrka, loketní opěrka vpředu. ABS, ESP+ASR, 7 x Airbag. Výkon 100 kW, na tachometru bylo 147000 km, jestli je to pravda, to je otázka. Dovezeno z Francie, v ČR jsme první majitelé, auto vypadalo zvenku i zevnitř jako nové. Údajně po prvním majiteli ve Francii, bez servisní knížky a jakékoliv historie. Podle nálepky na sluneční cloně, která hlásí , že nájemce nesmí půjčovat vozidlo neoprávněné osobě, soudím, že tím prvním majitelem byla autopůjčovna. Tak snad alespoň mělo auto pravidelný servis.
Tahle auta trpí na dvouhmotový setrvačník, taky je v našem autě načatý, až přijde jeho a spojky čas, tak to zkrátka vyměníme ( stalo se v září 2013 ).
Peugeot dostal podle své barvy jméno stříbrňák . Pořádně jsme se s ním seznámili během té naší dovolené. Trasa Kamenice – Hamburg – Flensburg – Kodaň – Goteborg – Oslo – Stockholm – Helsinki ( tenhle úsek lodí ) – Petrohrad – Tallinn – Parnu – Vilnius – Warszawa – Kamenice. Celkem 10 států, 5100 km, průměrná spotřeba 6,3 l/100 km.
Start 15.6., trasa Praha – Flensburg, na německé dálnici na tempomatu nastaveno cca 170 km/h, ale zkusili jsme auto i trochu rozjet, maximálka 209 km/h. Průměrná spotřeba dle pal.počítače 7,1 l/100 km. Navštívili jsme po cestě Hamburg – při vjíždění a vyjíždění z a do parkovacího domu je to s dlouhým předkem, který není vidět, docela dobrodružné. Už chápu dotazy na fóru, jak dodělat upozornění na překážky i dopředu. Ale nakonec jsme se všude vešli. V jednu chvíli na dálnici se rozsvítila hláška, že tempomat je nefunkční. Po zastavení a novém nastartování při přestávce na pití tempomat fungoval normálně, ale rozsvítila se kontrolka motoru a hláška o nefunkčním filtru pevných částic. Zatrnulo nám, ale auto jelo pořád stejně, návštěvu servisu jsme se rozhodli odložit na chvíli, kdy motor spadne do nouzového režimu – jestli se tak stane. Tankování – na CZ hranicích jsme dolili do plna.
16.6. – trasa Flensburg – Kodaň – Goteborg. 407 je skutečně pohodlná. Výhled panoramatickou střechou na pilíře mostů přes moře je super. Auto jede pořád stejně . Před Kodaní jsme dotankovali do plna. Přes mosty se platí mýtné, lze kartou.. Spotřeba klesá, ovšem i průměrná rychlost. Hláška o nefunkčnosti filtru pev.částic trvá.
17.6. – trasa Goteborg – Oslo - Kil. Zjistil jsem si sice spoustu věcí, ale to, že v Norsku se platí elektronické mýto, ne.. Nu což, až přijde složenka, tak mýto doplatíme. Auto máme ve výbavě bez zabudované navigace, používáme Tom Toma, a v Norsku se v jednu chvíli zbláznil a začal navigovat zpět. Po přeplánování trasy fungoval normálně. Auto pořád jede stejně, s rozsvícenou kontrolkou motoru se pomalu sžíváme. Z Osla jsme jeli po venkovských cestách, krásná krajina, spotřeba klesá..
18.6. – trasa Kil – Stockholm. Výlet k jezeru Vanern spojený s koupáním. Dotankoval jsem půl nádrže, abychom dojeli do Finska, nafta ve Švédsku je drahá. Pohodové silnice, spotřeba klesá.
19.6. – po prohlídce Stockholmu se naloďujeme na trajekt Gabriella a vyrážíme směr Helsinki..
20.6. – trasa Helsinki – Petrohrad. Ve Finsku jsme nalili pár litrů nafty k dojezdu do Petrohradu, je otázka, jak brzy za hranicemi potkáme v Rusku pumpu, kde by akceptovali karty. Z Helsinek k ruským hranicím se přestavuje dálnice po dlouhých úsecích, takže rychlost tak 70 – 90.. Nuda. Hranice do Ruska poměrně rychlé, byli jsme odbaveni za necelou hodinu. Ruské silnice jsou jeden velký tankodrom, některé díry jsou skutečně ohromné. Před Petrohradem jsme dotankovali 50 l místní prémiové nafty ( cena v přepočtu 19,- Kč/l). Nejdříve zaplatíte, pak Vám pustí palivo. 50 l bylo akorát, 51 už by se nevešlo. A světe div se – zhasla kontrolka motoru a vše bylo O.K. V Rusku se jezdí divoce, museli jsme se přizpůsobit.
21.6. stál Peugeot odstavený na parkovišti před hotelem a my se věnovali památkám, zejména Ermitáži, a konzumaci piva Baltika a Něvskoje. Návštěvu Petrohradu je nutné plánovat na více dní – některé památky zavírají poměrně brzy – např. Aurora, naštěstí jsme jí stihli navštívit minule. Bílé noci jsou nezvyklé, na zahrádce restaurantu se dá sedět a koukat do slunce až do nějakých jedenácti. Pak se na chvilku sešeří, a po jedné už se zase rozjasňuje..
22.6. trasa Petrohrad – Carské Selo – Tallinn. Carské selo bylo plné turistů, na jantarovou komnatu bychom s našimi cestovními plány čekali déle, než by bylo možné. Cesty střídavě pěkné, střídavě šíleně rozbité. Hranice z Ruska zase poměrně rychlá, zdržení asi hodinu. V Estonsku se jelo pohodově, když jsme se po dlouhé době zase ocitli na dálnici, bylo to příjemné zrychlení.
23.6. trasa Tallinn – Vilnius. Tohle byla nejnáročnější etapa. Přes 600 km, nikde dálnice, takže max.90 km/h., v obcích 50. Ještě jsme si chtěli ráno zaplavat v hotelovém bazénu, projít s Tallinn a po cestě se vykoupat v Parnu v moři. Vše jsme nakonec stihli, v autě jsme strávili asi 7,5 hodiny, ale sedačky jsou nesmírně pohodlné..
24.6. trasa Vilnius – Warszawa – domů by to na jeden zátah šlo se sebezapřením, tak po prohlídce Vilniusu volíme jako cíl hotýlek u dálnice někde za Warszawou. Vilnius byl úplně vylidněný, ulice prázdné. Problém byl s placením parkovného – jiná, než placená parkoviště nemají a automaty na placení berou jen mince místní měny. My jsme samozřejmě žádné místní peníze neměli a bankomat by nám dal jen papírové. Od jednoho Švýcara, také zde parkujícího, jsme vydyndali mince alespoň na dvě hodiny, žádnou měnu (Eura, ruble ) oplátkou nechtěl.. Po cestě jsme ještě v Litvě tankovali. Na pumpě s kartou problém nebyl.. Asi 750 km, minimum dálnic.
25.6. trasa Warszawa - Praha . Už jsme se těšili domů. Zase něco přes 700 km, zejména po dálnicích, takže spotřeba se zase začala trochu zvedat. Z Polska jsme vyjeli přes Ostravu, před CZ hranicemi jsem natankoval pár litrů. Poslední tankování bylo před Brnem a před 16:00 jsme byli doma..
Suma sumárum – 5122 km, spotřeba dle pal.počítače 6,3 l/100 km, průměrná rychlost 81 km/h. Závada tedy snad žádná. Doma jsem ještě musel přeparkovat auta, sedl jsem do služebního Focuse a bylo to jako kdybych si přesedl z obývákového křesla na dřevěnou židli . První vyjížďka se tedy vydařila.
Takže shrnutí – spotřeba odpovídá údajům výrobce ( průměrná ze všch tří hodnot dle TP je 6,3 l/ 100 km ). Výkon motoru je dostačující, i když raketa to není, těch 1600 kg hmotnosti je znát. Akcelerace přes tempomat je rychlejší a spotřeba při použití tempomatu klesá, takže tato pomůcka se velmi rychle stala ve voze populární. Na šestku na převodovce se dá také zvyknout velmi rychle, byť má své opodstatnění jen při rychlosti nad 90 km/h, tedy zejména v dálničním provozu.
Jízda řidiče neunavuje, auto sedí dobře i v zatáčkách, jízda je příjemná, řízení dostatečně citlivé. Horší je výhled dozadu, zvenčí vypadá auto více zasklené, než je ve skutečnosti. Ovšem parkovací senzory vzadu tento nedostatek dostatečně vynahrazují. Horší je to vpředu – předek auta je dlouhý a nízký a není vidět. Při parkování kolmo k obrubníku se nezřídka stane, že ve chvíli, kdy to vypadá, že k obrubníku to mám ještě dál, než okolo stojící auta, narazí již rámeček s SPZ do obrubníku.
Úroveň výbavy poskytuje velmi slušný komfort, digitální dvouzónová klimatizace pružně reaguje na teplotní požadavky osádky již chvilku po rozjezdu. Automatické stěrače jsou prima vychytávka, u jiných aut jsem se často trápil s volbou té správné rychlosti, odpovídající interval stírání zpravidla neexistoval, tady si interval stírání řídí přímo déšť sám. Stěrače navíc odvádějí vodu z okna velmi účinně , dost za to může i odlišný smysl pohybu stěračů po okně. A kapalina z ostřikovačů je rozstřikována vodní clonou, nikoliv proudem, takže spotřeba kapaliny je značně snížena.
Trochu problém mám s automatickým rozsvěcováním světel – jde opravdu jen o automatické rozsvěcení na základě aktuálních světelných podmínek, ne o světla na denní svícení, takže pokud mám po cestě více zastávek, občas zapomenu rozsvítit, zejména, vyjížděl-li jsem ráno za zhoršených světelných podmínek a světla se rozsvítila sama. Samozřejmě bych tento systém mohl vypnout a zkrátka si zvyknout rozsvěcet světla po každém nastartování, ale asi to nechám, jak to je.
A vůbec tak přemýšlím, co ještě k autu dodat. A nevím.. Prostě jsme spokojeni. Stříbrňák je zkrátka pohodlné, klidné, tiché a bezpečné přibližovalo.