Fiat Tempra 4x4

Fiat Tempra SW 2.0 i 4 x 4

obsah : 1990 cm, 8V

rok výroby : 1992

mám ji od září 2009, na tachometru bylo 230000 km

výbava : střešní nosiče, el. zrcátka, sedadlo řidiče výškově stavitelné, ABS, digitální klima, ostřikovače světel, všechna okna v elektrice, uzávěrka diferenciálu, stavitelný volant, mlhovky, centrál s DO

Tempru v kombíku jsem kdysi poměrně dlouhou dobu měl a byl jsem s ní spokojený.. Velikánský kufr, pozinkovaná karoserie a závad nějak moc neměla. Loučil jsem se s ní nerad.

Byla to 1,6.. Párkrát jsem tehdy potkal Tempru, která měla na kufru štítek 4x4.. Nejdřív mi to přišlo jako vtip, pak jsem ale zjistil, že takové provedení skutečně existuje.. Říkal jsem si, jaké by to bylo, mít jí místo té vlastní 1,6...

Nedávno jsem poprvé zabrousil na Aukro a doklikal jsem z nostalgie na Tempry.. A náhodou tam jedna čtyřkolka z r.1992 byla.. Dlouho jsem neváhal a přesto, že vlastně ani auto nepotřebuju, mám k dispozici služební auto a na léto mazlíka Octávku z r.1962, tak Tempra byla moje. Doufal jsem, že bude alespoň v jakéms takéms stavu, ale v tomhle provedení není prakticky z čeho vybírat, tak jsem do toho šel bez toho, abych auto dopředu viděl. Bylo ve Vyškově, trochu z ruky na to, abych se na něj nejdřív podíval.. Původní majitel sice psal, jak je obvyklé, že auto je po střední opravě, bez nutnosti investic, plně funkční, ale známe to, že.. Nicméně jsem věřil, že auto bude alespoň v takovém stavu, aby do Prahy dojelo po ose.. Moje idea byla taková, že tohle bude auto na zimu a postupně si ho dám do nějakého slušného stavu..Pozinkovaná karoserie je jakous takous zárukou, že auto nesežere koroze a že je možné, aby stálo normálně na zahradě. Octávka má bydliště v podzemních garážích poměrně z ruky, což je nepraktické když dostanete chuť se jen tak projet..

Tempra vypadala na první pohled zvenku skutečně dobře.. Snad jen blinkry trochu popraskané, jedna mlhovka chybí, levé zrcátko naroubované z čert ví čeho, ale všechny plechy evidentně původní, žádný popraskaný lak, auto zřejmě skutečně bez nehody. Nakoukl jsem pod auto a opravdu tam byla od předu dozadu kardanka..Trochu horší to bylo, když jsem nakoukl dovnitř – interiér odpovídal tomu, že ho používala nějaká dělnická parta.. Zbytky různých barev na koberci a bočnicích v kufru, zamatlané flekaté sedačky, tapecírunk ve dveřích rozmoklý, rozlepený, všechno zašlé, zaprášené..

A pak jsem nastartoval... Rozsvítila se digitální palubka, check panel nehlásil nic špatného, motor si spokojeně předl, přestože údaj na počitadle kilometrů 29000 mě trochu poděsil ( ten digitální ukazatel po přetočení 200000 km začíná znova od nuly) ,tak jsem se projel.. Od výfuku se občas ozvalo nějaké lehké drnčení, zřejmě je někde chybička v jeho zavěšení, ale to byl jediný nepatřičný zvuk.. Motor šel pravidelně, nikde nic neklepalo, žádné čmoudíky, řízení reagovalo, jak má, žádné mlácení od nápravy..

Nebudu napínat, auto do Prahy skutečně dojelo... Postupně jsem poznával, co vlastně má za výbavu a co funguje a co nefunguje..

Takže výbava – 4 x el. okna, el. ovládaná a vyhřívaná zrcátka, sedadlo řidiče stavitelné i výškově a s bederní opěrkou, loketní opěrka, ABS, uzávěrka diferenciálu, ostřikovače světel, hagusy, mlhovka (zatím pořád jen jedna), digitální klimatizace, dálkově ovládaný centrál..

Jak to jezdí ?

Jede to pěkně, motor už je ale línější, než ho můžu zatížit, třeba výjezdem ze zahrady do kopečka na silnici, musím ho nechat chvilku ohřát. Po silnici to jede jako po kolejích, stálý pohon 4 x 4 je znát. Na sněhu a ledu se to chová také docela nezáludně, přinutit to smýkat se je složitější než u dvoukolky, ručka s tím nijak nepomůže, a když se to utrhne, není problém krátkým cvičením s volantem to srovnat do požadovaného směru. Při rozjezdu to neprohrábne.. Ani když se zrovna rozjíždíte na sněhu do kopce s mnohem větším autem, které už nemohlo dál, na laně.  Brzdy jsou slabší, byť jsou kotouče na všech 4 kolech, ale brzdy jsou vůbec slabá stránka tohoto typu..

Řízení má trochu tužší posilovač. Hůře se mi hledá ideální poloha za volantem, volant se dá nastavit jen výškově. Řazení není zcela ideální, někde už jsou tam unavené synchrony...

Oproti běžnému kombíku je v kufru trochu problém s uložením povinné výbavy a různých těch nezbytností – v běžném kombíku je pod podlahou prostor, v kterém kdysi bývalo rezervní kolo, než se přestěhovalo do boku kufru a kam se toho vejde neuvěřitelně moc. Ve čtyřkolce je pod kobercem jen podlaha, pod ní je diferenciál zadní nápravy, takže takové ty nezbytné krámy se musí vozit normálně v kufru. Třeba lano.. Ideální je to, které má na obou koncích karabinky – za sněžných kalamit se zapadlá auta dají rychle a jednoduše připojit... Nebo skládací lopata – nechal jsem jí v autě z piety k minulému majiteli.. Jinak jí zřejmě nemá k čemu být zapotřebí.

Digitální přístrojovka je opravdu něco mezi Star trekem, tramvají a Kittem ze známého seriálu.. Proto taky autu přezdívám Kitt. Mimo běžných ukazatelů a kontrolek je tam také check panel – Kitt si sám hlídá, jestli mu svítí všechny žárovky, jestli má dost vody v chladiči, dost oleje, dost kapaliny do ostřikovačů.. Taky je na palubce ekonoměr, ale ten u Kitta nefunguje, tak mě nemusí rozrušovat, že mám ještě nohu někdy těžší na plynu. A palivoměr nehorázně kecá – kontrolka se rozsvěcí, když je v nádrži ještě 20 litrů a když se dotankuje po hrdlo, říká, že by se ještě něco vešlo...

Spotřeba je relativně vysoká, i když v souladu s udávanými parametry – chodí to tak kolem 10 l / 100 km..

Na kombíky jsem „ujetej“ ,mají pro mě velkou užitnou hodnotu – jako náklaďák k baráku, případně se v nich na výletě dá přenocovat, v zimě se vejdou dovnitř v pohodě lyže, v létě kolo, celoročně pes, velký nákup, spousta krámů na dovolenou atd...Dveře do kufru mají navíc sklopnou spodní část, takže se dají pohodlně převážet i dlouhé placaté předměty – trubky, dveře.  Tempra je již poněkud obstarožně hranatější, ale mě se líbí. A třeba materiály použité v interiéru mi přijdou o něco kvalitnější, než třeba u některých současných typů.

S prvním sněhem se také projevily výhody tohoto auta. Za sněžné kalamity to bylo jediné auto ze všech na dvorku, které bylo schopné bez problémů vyjet ze zahrady a ještě tahat ostatní auta. I když už to chvílemi vypadalo, že je u konce s dechem, stačilo zapnout uzávěrku diferenciálu a jelo se zase v pohodě dál.