Helsinki
Do Helsinek jsme připluli ze Stockholmu po patnáctihodinové plavbě trajektem Gabriella ráno 6.7.2010. Pro našince - suchozemce je cesta trajektem mimořádným zážitkem. Ze Starého města ve Stockholmu na parkoviště v Helsinkách ujelo naše auto necelé dva kilometry. Kdybychom chtěli pokračovat do Tallinu, stačilo přejet o terminál dále, nalodit se a za čtyři hodiny jsme v Tallinu a na tachometru našeho expedičního vozidla by přibyly zase asi tak dva kilometry.
Bylo poměrně brzy,v hotelu jsme se chtěli ubytovat až později odpoledne a tak jsme se vydali na prohlídku města. Se samotným centrem jsme byli hotovi během necelé hodinky a k dalším zajímavostem už to bylo pěšky daleko a přejíždět autem se nám nechtělo. Zrovna jsme byli na Hlavním nádraží, v originále “Rautatientori” kde se jednak křižuje několik linek tramvaje a kde je i stanice jediné linky helsinského metra. Tramvají je v Helsinkách 12 linek, síť je poměrně hustá. Linky jsou značeny jednak čísly, jednak čísly doplněnými o písmeno – 3, 3T...
Vůbec netuším, jaký to má význam. Síť autobusových linek je podle plánku také poměrně hustá a v noci jezdí ve městě noční autobusové linky.
Tramvaje mají většinou zelenou barvu a vypadají zachovale , udržovaně a moderně.
V předprodeji jízdenek jsme si koupili celodenní jízdenky za 6,80 EUR. Přiložením kartičky s čipem na čtečku se jízdenka aktivuje a platí po dobu 24 hodin. Mimo to jsme si v předprodeji vzali mapku s vyznačením linkového vedení.
Naše první cesta vedla k Olympijskému stadionu, na kterém např. během Olympijských her v r. 1952 získal Emil Zátopek své zlaté medaile, nebo kde zvítězila Jarmila Kratochvílová v běhu na 400 a 800 metrů a Helena Fibingerová ve vrhu koulí na atletickém mistrovství světa v r. 1983. V plánku jsme si nastudovali, které linky můžeme využít a vydali se na zastávku. Na zastávkách je uvedeno jejich jméno, orientace je v tomto směru jednoduchá. Na světelné tabuli se objevuje čas do příjezdu konkrétní linky a konečná, ke které vůz směřuje. To se ukazuje být problémem. Na jízdních řádech ve stanici jsou uvedeny pouze časy odjezdů, chybí informace o zastávkách na trati. A plán vedení linek není natolik konkrétní, aby se příslušná konečná linky dala rychle a spolehlivě najít. Na první pokus tedy vyjíždíme špatným směrem. Naštěstí to zjišťujeme brzy, vlastně okamžitě, jakmile máme vizuální kontakt s budovou hlavního nádraží. Ze své minulé návštěvy vím, že vůči ní je Olympijský stadion jiným směrem. Přestupujeme a další soupravou už jedem správným směrem. Místa k sezení jsou obsazena, ale jinak je ve vozech poměrně volno. Ostatně je pracovní den a doba již dávno po ranní špičce. Zbytek cesty i návrat je bez problémů.
Dále jsme se rozhodli projet metrem, když už máme tu celodenní jízdenku. Eskalátorové tunely jsou strohé, žádná výzdoba, jen omítnuté stěny...
Stanice jsou moderní, pro našince je poněkud obtížnější při první návštěvě stanice se zorientovat v nápisech po stěnách, jak se vlastně daná stanice jmenuje. Jakmile zjistíme, kde hledat název stanice, přestanou nás všechny ostatní poměrně exotické nápisy trápit.
U každé koleje je vyvěšen plán trasy s vyznačenými stanicemi, směrem jízdy a jízdní dobou mezi stanicemi.
Vozy metra jsou moderní, oranžové, plastová sedadla jsou orientována příčně po dvou. Vozy jsou čisté. Uvnitř jsou vozy vybaveny mimo jiné LCD panely, které nabízejí dopravní informace o veřejné dopravě, aktuálne například uzavření stanice Kulosari z důvodu rekonstrukce, a střídavě informace o aktuálním počasí v Helsinkách a předpověď na nejbližší hodiny. Jeli jsme až do stanice Kalatasama. Tam jsme se rozhlédli a vrátili se do centra. Metro místy opouští tunel a jede otevřenou krajinou.
Odpoledne jsme dojeli autem k hotelu, ubytovali se a vypravili se ještě do centra ochutnat nějaké finské pivo. U hotelu jezdily dvě linky tramvají. Vybrali jsme si č. 8 , která mířila do centra. Opět jsme měli problém poznat, kterým směrem se vydat. Navíc jednotlivé zastávky nejsou v plánu linkového vedení označeny jmény. A tak až asi po čtyřech stanicích jízdy, když se mezi domy objevil vstup do stanice Sornainen , uvědomili jsme si, že jedeme zase opačným směrem. Přestoupili jsme tedy na metro a do centra jeli metrem. Prošli jsme se centrem, po tržnici, kde jsme přes den brouzdali mezi stánky s kožešinami, čepicemi, konzervami z medvědů a sobů, ovocem, zeleninou a občerstvením, nebylo již ani památky. A zítra ten ruch začne nanovo.
K návratu jsme chvilku uvažovali použít tramvajovou linku, jedoucí přímo k hotelu, ale po zkušenostech s dosavadní přepravou tramvají jsme radši jeli metrem zpět do stanice Sornainen a odtud již ozkoušenou trasou tramvají k hotelu. Bylo kolem desáté hodiny večer místního času, slunce už zapadlo a bylo poměrně šero.
Ovšem, jedno zajímavé místo jsme nenavštívili a nechává nám to důvod pro opakování návštěvy města někdy v budoucnu.
Tím místem je ostrovní pevnost u vjezdu do přístavu Suomenlina. Součástí expozic je zde mimo jiné i ponorka Vesikko – veterán druhé světové války. Na Suomenlinu je možné doplout lodí z helsinského přístavu. Jezdí zde vyhlídkové lodě různých provozovatelů a dokonce jedna pravidelná řádná lodní linka systému veřejné dopravy.
A jaké jsou další možnosti cestování do Helsinek ? Jezdí sem trajekty z Tallinu, Petrohradu, Stockholmu, Gdynie, z Prahy je možné využít letecké dopravy, z Tallinu je mimo lodního provozováno také spojení vrtulníky.
